Jaký sport děláš? Za jaký oddíl a na jaké úrovni?
Dělám atletiku za oddíl Sokol České Budějovice. Jsem na republikové úrovni.
Jak jsi se k atletice dostala? V kolika letech jsi začínala?
Ke sportu zejména k atletice mě dostal můj otec, který atletiku také dělal a dělá jí do dnes. Atletice se věnuji přibližně pět let.
O jaké sporty - disciplíny jde konkrétně?
Moje současná disciplína je 800 metrů, ale v budoucnu se chci věnovat 1500 m.
Kolik času týdně věnuješ sportu?
Sportu se věnuji každý den. V létě mám závody skoro každý týden. Přes zimu se závody konají jen minimálně.
Jak to jde časově dohromady se školou? Dá se to stíhat?
Se školou to zvládám docela v dobře, ale když mám reprezentační soustředění těžko to pak doháním!
Pokud ti zbývá volný čas, čemu se nejraději věnuješ?
Volného času mi moc nezbývá ale když ano tak nejraději odpočívám.
Co si tak můžeme představit pod tím odpočíváním? Máš třeba nějakou oblíbenou muziku?
Odpočívám nejraději při puštěné televizi a ohledně muziky poslouchám všechno nemám svojí oblíbený styl muziky.
Blíží se závěrečné zkoušky. Už víš kam povedou tvé kroky po (přepokládejme, že úspěšném) skončení studia?
Chci stále věnovat atletice a proto zvolím dálkové studium.
Budeme zvědaví: Jaké studium plánuješ?
Nástavbové dálkové studium na této škole.
Představ si, že náš časopis je Ježíšek, který naděluje dárky. O jaký dárek by sis takovému Ježíškovi napsala?
Přála bych si aby mi vydržela chuť do běhání a abych byla stále zdravá.
Ještě se vrátíme ke sportu. Jakých nejlepších výsledků jsi v osmistovce dosáhla?
Minulý rok jsem vyhrála mistrovství republiky, pak mezistátní utkání a na republice do 22 let jsem byla třetí, ale letos mi to vůbec nevyšlo.
Přejeme ti, aby ti to v atletice vycházelo!

Jaký sport děláš? Za jaký oddíl hraješ a na jaké úrovni?
Hraji házenou za Sokol Písek. Za dorostenky hrajeme I. ligu a jsme na 1. místě. Za ženy hrajeme II. ligu (po podzimní části jsme na 1. místě, ale máme odehraný zatím jeden zápas, takže se uvidí).
Jak jsi se k házené dostala? V kolika letech jsi začínala?
Náš pan trenér chodil po školách a sledoval hodiny tělocviku. Zdálo se mu, že do-cela dobře hraji míčo-vé hry, tak mě pozval na trénink. Vůbec jsem nevěděla, co házena je, ale byla jsem nadše-ná. Hraji už 11 let, tedy od svých sedmi roků.
Kolik času týdně věnuješ sportu?
Tréninky máme třikrát týdně, ale protože jsem šla na školu do Českých Budějovic, jezdím jen na dva. Zápasy? Většinou hraji soboty a neděle. Jeden den za ženy, druhý den za dorostenky. Trénujeme taky o všech prázdninách. Taky jezdím dost v týdnu, ale ne za Písek, ale za reprezentaci. Takže času je málo.
Jak to jde časově dohromady se školou? Dá se to stíhat? Jsi ubytovaná na internátě nebo dojíždíš?
Se školou to moc nejde. Neumím se doučit chemii, je to moc těžký. Ale dá se to zvládnout. Nic jiného mi totiž nezbývá.V prváku jsem dojížděla, ale na tréninkách jsem byla „mrtvá“ tak jsem teď u strejdy.
Pokud ti zbývá volný čas, čemu se nejraději věnuješ?
Od ledna tancuji orientální tance. Taky se snažím být s rodinou a přítelem (je to moje nejzábavnější hobby) taky ráda čtu, chodím na vycházky, kreslím (ale jen krajiny).
Můžeš upřesnit tu reprezentaci?
Jedná se o výběr hráček z cele republiky. Tento rok se připravujeme na kvalifikaci na mistrovství Evropy. Scházíme se asi tak jednou za 2 měsíce. Většinou na 5 - 6 dní. Naposledy jsem byla minulý týden v Praze. Ráno jsme trénovali 2 hodiny a odpoledne jsme jezdili na zápasy do J. Hradce, Plzně, Střešovic. V pátek jsme hráli proti reprezentaci Číny (ženy), to byl fakt moc pěkný zápas, jsou strašně agresivní a veliký!!!
Vzpomínám si na jednu volejbalistku (před 20 lety) - měli jsme problém vůbec naplánovat rande. Jak tobě vychází tohle „plánování“?
Můj přítel hraje taky házenou, takže je to ještě horší vymyslet kdy budeme spolu. Ještě k tomu bydlí 20 km od Písku. Občas se nevidíme 10 dní, jindy se vidíme 4krát do týdne. Je to podle zápasů.
A co bratr? Ten nesportuje?
Asi myslíte moje dvojčátko. Ten hrál házenou asi 2 roky, ale v Písku je strašná úroveň, tak ho to nebavilo. Je to ale můj věrný fanoušek. Poslední dobou chodí skoro na všechny zápasy doma. Starší brácha je spíše na cestování a sestra se potápí, ale jen tak pro radost.

Jaké soutěže jsi se zúčastnila?
Český pekař - cukrář roku 2002.
Ty jsi se umístila jako první a jaké místo získala tvoje setra?
Skončila osmá z třinácti. Nechala za sebou mnohé žáky z 3. ročníku. Přitom měla pouze čtyři týdny praxe.
Jaké byli tvoje pocity při předávání ceny?
Ten pocit se nedá ani vyjádřit. Když řekli mé jméno, nemohla jsem v první chvíli uvěřit, že se mi podařilo vyhrát. Přišla jsem k podiu jako omámená a v té chvíli jsem nemohla ani mluvit, neboť na nás hleděly objektivy kamer a fotoaparátů.
Jak dlouho soutěž trvala?
Samotné soutěžní dny byly dva. V pondělí bylo slavnostní zahájení, rozdělení směn a startovních čísel. Byli jsme rádi, že jsme měli odpolední.
Jak si zvládla trému?
Byly to dny plné nervů a napětí, člověk nevěděl, co má dělat. Ale měli jste nás vidět ve čtvrtek po vyhlášení soutěže, jak jsme se bavili se všemi soutěžícími.
Byla pro tebe soutěž obtížná a vyskytlo se něco s čím by sis nevěděla rady?
Ani ne. Člověk na takovou soutěž musí přijet připraven a nemůže ho pak nic zaskočit. Jak se říká Těžko na cvičišti lehko na bojišti. Pro mne bylo obtížné jemné pečivo. Tam jsem musela dávat vetší pozor než u chleba. Samozřejmě to bylo pro všechny náročné. Bylo těžké hlídat najednou kynárnu a pec a k tomu vyrábět další výrobky.
Jak se ti líbila samotná soutěž a jak jsi byla spokojená se svými spolusoutěžícími a porotou?
Samotná soutěž byla perfektně zorganizována. Musím říct, že tam všichni odvedli dobrou práci. Vytvořili nám pěkné prostředí a všichni byli ochotní. Protože asi věděli, jak se cítíme, všestranně nám pomáhali. Se spolusoutěžícími jsme si pomáhali, ale neradili. Porota je pro každého přítěž. I když byli tam tací, kteří nám rozuměli a rádi nám pomohli.
Jak se ti zamlouvalo ubytovaní a ranní vstávaní, a co strava?
Ubytování bylo celkem na úrovni, strava byla horší, a proto jsem se těšila na domů na domácí kuchyni. Sice tam nebyla televize, ale nám to nechybělo. Večerka byla různá, ale museli jsme být na pokoji. Vstávali jsme brzy, ale nebylo to nutné, jen kvůli snídani.
Jak tě po soutěži přijali rodiče a škola, například učitelé a spolužáci?
Rodiče na mě byli hrdí a předali mi hodnotné dárky. Ve škole mi učitelé gratulovali. Spolužáci mě přivítali normálně, jelikož měli matné informace.
Co bys chtěla ještě ve svém životě a ve vzdělání dokázat?
Ráda bych se dostala do Pardubic na střední školu čtyřletého oboru analýza potravin. Kdyby můj sen nevyšel, tak alespoň nástavbu v ČB.