Výzva redakce Volné hodiny (Břetislav Hněvsa)

Poté, co se rozrostla redakční rada o nové pomocníky z řad 1. ročníků, jsme dospěli k novému názvu časopisu - Volná hodina (minule Občasník). Proč? Název by měl vystihovat spíš obsah než periodicitu. Obsah je právě tím, co jsme již v tomto čísle začali měnit.
Co vás tedy ve Volné hodině čeká? Máme několik nových rubrik, například Anketa (pro vás i pro učitele). V rubrice Zaslechli jsme si nenechte ujít „zaručené informace z druhé ruky“. Zajímá-li vás internet, pak právě pro vás máme otevřené Internetové okénko. Ovšem pokud jste spíš duše romantická, zajděte si do Poetického kroužku, ale berte to S úsměvem… Pokračují i Rozhovory s… a nově jsme si troufli s otázkama i mezi učitele (ostatně pořád dávají otázky jenom žákům, tak proč to neotočit). Jako vždy vás asi nejvíce bude zajímat, koho jsme tentokrát dostali do objektivu, a to vám prozradí naše Fotogalerie.
Chceme a doufáme, že i vy nám pomůžete vytvářet tento časopis tak, aby byl více váš - tedy o vás a nejen o škole. Něco jako volná hodina - trochu vašeho volného času mezi povinnostmi, času na povídání, jídlo a zábavu … Proto se redakce školního časopisu obrací s touto výzvou na všechny, kteří rádi:

• píší
• malují
• fotografují
• sportují či jinak soutěží v různých oborech
• skládají či hrají na hudební nástroj
• tvoří webové stránky nebo
• mají nějaké své (úžasné) příhody či jiné postřehy ze svého okolí …

O Z V Ě T E   S E   N Á M  !!! 
Vyzkoušejte sami sebe! Prezentujte se! Zkuste sami něco nového nebo nám dejte typ!
Máte-li něco na srdci, dejte to na papír a pak k nám do redakce - tedy do schránky ve 2. patře na budově v ul. Třebízského nebo přímo mě do ruky. Můžete nám také napsat e-mail: volna.hodina@seznam.cz

Očima pedagoga 3 (prosinec 2003) (Olga Bayerlová)

I přes nejlepší počasí se dá říci, že adventní atmosféry pohltily většinu z nás. Každého trochu jiným způsobem. Někdo se vrhl na úklid, jiný na pečení, další berou útokem supermarkety a vybírají vánoční překvapení pro své blízké a známé.
My (učitelé) jsme zahájili vánoční přípravy už potřetí na palubovce a v rámci předvánočního volejbalového turnaje jsme obhájili loňské 3. místo. V konkurenci čtrnácti dalších škol - jedna se bohužel omluvila - jsme tedy určitě dobře obstáli. Nechceme se totiž nechat zahanbit vámi - studenty, kteří úspěšně reprezentujete naši školu při rozličných sportovních utkáních.
Ale nejen sportem žije člověk, a tak i na nás pak čekaly všední rodinné, pracovní i společenské povinnosti. V předvánoční atmosféře se ale určitě nějaký ten prohřešek ztratí, případně omluví. Jen je třeba stanovit si ty správné priority, aby kolem nás, ale hlavně v nás nezavládl chaos.
A tak až budete sledovat mihotavý plamínek poslední adventní svíčky, zahřívat se punčem a promýšlet poslední vánoční přípravy, nezapomeňte sami na sebe. Člověk by měl čas od času rozmazlovat i sám sebe. Svojí vnitřní pohodu s laskavým slovem dává pak ostatním mnohem víc, než jenom krásně zabalené dárky. Šetřit se dá totiž na různých věcech. Ale dobrým slovem by se rozhodně šetřit nemělo.

Co nám přinesl rok 2003? (Hana Schaffelhaferová)

Rok 2003 se pomalu blíží ke svému konci a na nás pomalu přichází nejen radost ze stále se přibližujících Vánoc ale i povinnost k Vám. V čem naše povinnost spočívá? No přece v tom, že se Vám prostřednictvím našeho školního časopisu pokusíme stručně shrnout, co nám tento rok přinesl, či přichystal za překvapení, nebo jaké zajímavé akce se uskutečnily.
Rok 2003 byl vzhledem k loňským povodním ještě poměrně smutným rokem a pro mnohé z našich spoluobčanů velikou zkouškou života, ale stalo se i mnoho pozitivního a hezkého. Co se týče naší školy a našich pedagogů, tak nás opustil pan učitel Jílek, paní Zieglerová a také paní mistrová Kučerová, ale k naší velké radosti i smutku nám byla za tuto ztrátu poskytnuta náhrada ve formě kantorů jiných, tehdy ještě nic netušících …
Jinak rok 2003 nám přinesl i kulturní akce, kterých oproti jiným rokům nebylo moc, ale o některých z nich Vás nyní budeme informovat. Na začátku roku se toho příliš nestalo, kromě veletrhu Ampér, Metal Finet a neúspěchu českých hokejistů na MS. Oproti tomu podzim roku byl na kulturní akce štědrý. V prvním týdnu v září se konala výstava „Země živitelka“ v prostorách českobudějovického výstaviště, kam jsme se také my „kosmetičky“ podívaly. Nedlouho po této akci následovala výstava „Vzdělání a řemeslo“, kde se prezentovaly školy z celé republiky a ta naše tam samozřejmě nemohla chybět. Na této výstavě nás hrdě reprezentovali kosmetičky z KOS 3, kadeřnice z K 3, ale i dámské krejčové a aranžérky, které tam měly vlastní módní show.
Mimo jiné se uskutečnila výstava Hobby v témž areálu. V říjnu proběhlo slavnostní odhalení kašny jako symbol partnerství naší školy se školami v zahraničí jež s námi spolupracují. Kašna byla odhalena na pozemku školy v Kněžských dvorech za účasti pedagogů i žáků.
Zřejmě největší akcí podzimu byla veletržní výstava Beauti Prague. Tato výstava se každoročně opakuje a zde se prezentují kosmetické produkty, kadeřnické a masážní prvky a mnoho jiného. V školním roce 2001/2002 se této akce účastnila naše tehdejší třída KOS 1 a KOS 3. Ale já osobně jsem si tuto výstavu nenechala ujít a do Prahy jsem se vydala sama. A pro Vás kteří jste tam nebyli jsem přivezla několik fotek.

Ptát se vás, jestli máte rádi jaro, je určitě zbytečné. Kladnou odpověď mi jistě dají i milovníci zimních sportů. Většina z nás má ráda jaro pro jeho svěžest, teplé sluneční paprsky či rozkvetlé parky a zahrady. Těšíme se na odkládání několika vrstev zimního oblečení a dáváme se zlákat novými módními trendy.
Já osobně mám ráda jaro kvůli kaštanům. Ptáte se proč? Hned vysvětlím. Jakmile totiž začnou kvést kaštany, je nad slunce jasné, že se neodvratně blíží konec školního roku. Na poslední červnové zvonění se totiž připravují nejen studenti, ale i pedagogové. A kdo tvrdí, že tomu tak není, neříká určitě pravdu.
Jen mám vždycky takový divný pocit. Znáte to. Něco končí, jiné začíná. Pro mnohé bývá zvuk školního zvonku tečkou za jednou životní etapou. Pro jiné se stává startovním výstřelem na trati, jejíž konec je v nedohlednu.
I letos mě nejvíce lákají letní posezení s přáteli, společenská sportovní klání a příjemné lenošení bez pětiminutových přestávek. A nám všem společně přeji, abychom se o prázdninách topili jen ve spoustě nezapomenutelných zážitků, které by neodnesly ani loňské povodně.

Kdo si myslí, že učitelé píší nejraději se svými žáky písemné práce a dávají jim pětky, ten je na omylu. O jejich smyslu pro humor a pro sport se mohli 26. 11. 2002 přesvědčit účastníci zájezdu do Pasova.
Po jednoznačném vítězství dívčího družstva naší školy předvedli své umění i pedagogové. Největší ovace sklízel pan ředitel. Ale ani ostatní se nedali zahanbit. Vystoupení v Pasově bylo totiž zároveň přípravným utkáním na 2. ročník Mikulášského turnaje, který se konal 6. 12. 2002 v odpoledních hodinách v ZŠ Bezdrevská na sídlišti Vltava.
Naše škola obhajovala loňské 4. místo. S výraznými posilami nahrávaček se podařilo nevídané - vystoupili jsme „na bednu“. Přitom hned první zápas se zástupci ZŠ Kubatova byl velmi dramatický. Po setech 20:16 a 16:20 bylo nutné zkoncentrovat síly na rozhodující 3. set, který se hrál jen do patnácti bodů. Výsledek 15:12 zajistil pohodový nástup proti dalšímu soupeři. Jeho porážka nás vynesla do čela tabulky naší skupiny.
Bylo vidět, že se výkony dalšími soupeři stále zlepšují. Diváci je po zásluze odměňovali potleskem. Není divu, v mnohých „mančaftech“ nastoupili hráči, kteří reprezentují budějovické volejbalové kluby v oficiálních soutěžích.
I naše škola má štěstí, že v týmu jsou stále aktivní hráči. Ale nejen jejich zásluhou jsme nakonec vydřeli třetí místo, které je pro nás do příštího roku závazkem, ale i dobrou motivací ke stálému zlepšování.

Jak vlastně začít psát o našem výletu do Vídně? Snad každý ví, že město Vídeň je součástí Rakouské země. Rakousko je hornatá oblast, kterou z části tvoří Alpy. Vídeň leží v tzv. Vídeňské kotlině, (nížinatá část Vídně), kterou protéká řeka Dunaj. Pokud jste ve Vídni prozatím nebyli, jistě se vám vybaví káva se šlehačkou, které se říká vídeňská, nebo Mozartovy kuličky.
A to není jediná vídeňská chlouba! S CK MÁJ jsme se vypravili do vídeňských ulic, abychom spatřili vše, co nabízí.
Cesta probíhala bez jakýchkoliv problémů. Po příjezdu do Vídně nám pan řidič zastavil
u zajímavé stavby.
Hundertwasser-haus, to byla ta krásně zvláštní stavba, ve které se bydlí. Celou jsme si ji prohlédli a pokračovali jsme k nedaleko vzdálenému Kunsthaus domu, kde jsme si prohlédli galerii. Ještě chvíli potom jsme venku sledovali neobvyklost tvarů a barev. Nejsou to zvláštní stavby jen na pohled, mají i zvláštní provedení i uvnitř. Např. zvlněná podlaha, mozaiky na zdech.
Další naše kroky vedly do centra města, pan řidič nás odvezl k radnici. Tam nás zaujala krásná kašna s bohyní Atheny.
Dále jsme si prohlédli pomník Marie Terezie a jejich oblíbených generálů. Pomalu jsme se odebírali k úplnému centru města na ulici Maria hilfe Strasse. Tam jsme dostali rozchod a úkol prohlédnout si hlavní třídu z obou stran sami. Inspirací pro nás byla tvorba místních aranžérů, výkladní skříně opravdu lákají k nákupu. Vídeň žije Vánocemi. Dávají si tu na výzdobě hodně záležet. Dále jsme pokračovali pod vedením paní učitelky Králové ke stání opeře a Hofburgu.
Cestou ke Stephansdomu jsme viděli krásné výlohy, zaujala nás např. výloha známého návrháře Gucciho, (byla velmi jednoduchá a přesto krásná), obrovský adventní věnec se čtyřmi fialovými svíčkami Stephansdom je gotický kostel s lomenými okny a střechou, na kterou bylo použito asi 250 tisíc speciálně upravených glazovaných střešních tašek, které jsou složeny do ornamentů. Kostel má jednu věž nedostavěnou. Naproti Stephansdomu byl postaven moderní obchodní dům se skleněnými stěnami, ve kterých se Stephansdom odráží jako v zrcadle.
Po zatmění vídenské oblohy paní učitelka usoudila, že jsme neviděli ještě všechno, tak jsme se oklikou vraceli kolem radnice k autobusu. Navštívili jsme také adventní trhy. Lákala nás vůně punče i různých cukrovinek. Při odchodu jsme si všimli krásně rozsvícených lampionů na stromech. Měly tvary srdcí, Santa Clause a hvězd.
Promrzlí, unavení a plní dojmů z krásných staveb jsme za tmy odjížděli domů. Abychom opravdu shlédli vše, co k Vídni patří, projeli jsme cestou zpět kolem obřího, svítícího a proslulého Vídeňského kola.
A to bylo opravdu vše, co nám mohla Vídeň 4. 12. 2002 nabídnout.